Dějiny české / Pravěk / Referenční přehled
Referenční přehled · Pravěk
Základní pojmy a přehled období
Faktografická referenční stránka modulu Pravěk českých zemí. Definice obecných pojmů, chronologický přehled epoch a strukturovaný přehled hlavních archeologických kultur s oborovými termíny.
Poznámka k datacím a zdrojům
Všechna časová rozmezí jsou orientační a vycházejí především z Archeologického atlasu ČR, doplněného českými archeologickými přehledy (Archeologie pravěkých Čech, Archeologie Moravy a Slezska). Atlas uvádí Čechy a Moravu se Slezskem zvlášť, a tam, kde se obě tabulky rozcházejí — u mladého a pozdního paleolitu a u mezolitu — vypisuje přehled obě země samostatně. Hlavičky kapitol naopak obě varianty slučují, proto v nich pozdní paleolit sahá až k 8 000 př. n. l. Přehled zatím končí mezolitem: pozdější epochy čekají, až jejich data projdou kontrolou proti pramenům.
Slovníček
Obecné pojmy
Archeologická kultura
Soubor archeologických nálezů ze stejného období a často i území, které archeologové spojují do jedné skupiny na základě podobných znaků — například keramiky, pohřebního ritu nebo typů nástrojů.
Kulturní komplex
Širší sdružení příbuzných archeologických kultur, které přesahuje jednotlivá území; jde o vyšší jednotku než archeologická kultura.
Chronologie
Časové řazení pravěkých period, kultur a nálezů; rozlišuje se chronologie relativní a absolutní.
Relativní datace
Určení stáří nálezů vzájemným srovnáváním vrstev nebo typů předmětů, bez určení konkrétního letopočtu.
Absolutní datace
Určení přibližného kalendářního stáří pomocí fyzikálních metod — například radiokarbonového datování (C14) nebo dendrochronologie.
Sídliště
Místo, kde pravěcí lidé trvale nebo opakovaně žili a hospodařili; rozlišuje se nížinné a výšinné sídliště.
Tábor
Dočasné nebo sezónní místo pobytu; typické pro lovecko-sběračské skupiny paleolitu a mezolitu.
Pohřební ritus
Způsob, jakým daná společnost nebo kultura nakládá se svými mrtvými – jak mrtvé tělo připravuje, pohřbívá a jaké obřady a symbolické úkony při tom provádí. Zahrnuje jak konkrétní formu pohřbu (např. uložení celého těla vs. spálení a uložení popela), tak i doprovodné rituály, předměty a pravidla, která vyjadřují náboženské představy o smrti, posmrtném životě a vztahu živých k mrtvým.
Pohřebiště
Vymezený prostor určený k pohřbívání; obvykle obsahuje hroby z jednoho období, někdy i z více období.
Hrobová výbava
Předměty vložené do hrobu spolu se zemřelým — nádoby, zbraně, šperky nebo potraviny; může odrážet sociální postavení jedince.
Kostrový pohřeb
Způsob pohřbu, při němž je tělo uloženo celé a nebylo spáleno; umožňuje studium kostry i některých aspektů života jedince.
Depot
Záměrně uložený soubor předmětů mimo hrob; může jít o úschovu, oběť nebo krizovou rezervu.
Artefakt
Předmět vyrobený nebo záměrně upravený člověkem; základní jednotka archeologického výzkumu. O stáří ani účelu artefakt sám o sobě nevypovídá — nese jen tvrzení, že jeho tvar nevznikl náhodou.
Ekofakt
Přírodní pozůstatek (např. kosti, semena, uhlíky), který není vyroben člověkem, ale dostal se na naleziště jeho činností a vypovídá o prostředí a obživě.
Fosilie
Pozůstatek dávného organismu zachovaný v hornině: kost, zub nebo otisk, ze kterého se během tisíců let stal kámen. Zkamenět stihne jen nepatrný zlomek toho, co kdy žilo — z nejstarších období proto zůstávají jen jednotlivé nálezy.
Geofakt
Přírodnina, která připomíná kamenný nástroj, ale člověk se jí nikdy nedotkl — otloukaly ji o sebe kameny v řece, drtil ji ledovec nebo trhal mráz. Archeologové jí říkají také pseudoartefakt.
Industrie
Soubor archeologických nálezů z jednoho materiálu (např. kamene, kosti, bronzu), který zahrnuje hotové nástroje, polotovary i odpad z výroby. Označuje technologii, ne lid: stejný soubor nástrojů mohly vyrábět různé skupiny — proto se u nejstarších industrií mladého paleolitu mluví o technologickém komplexu, a ne o kultuře.
Materiální kultura
Souhrn hmotných projevů společnosti — předmětů, staveb, technologií i způsobů zpracování surovin a obchodních kontaktů.
Obživa
Způsob, jímž si komunita zajišťovala potravu — lov, sběr, zemědělství nebo chov dobytka; důležitý ukazatel životního stylu.
Technokomplex
Soubor příbuzných technologií a typů nástrojů, které se v archeologických nálezech opakují společně. Nejde nutně o jednu konkrétní kulturu, ale o širší "balík" podobných výrobních postupů a tvarů nástrojů, který mohou sdílet různé skupiny lidí v určité době a oblasti.
Radiokarbonové datování
Metoda absolutního datování někdejšího živého materiálu (dřevo, uhlíky, kosti, textilie) podle množství zbylého radioaktivního uhlíku C14, který se po odumření organismu postupně rozpadá; spolehlivá zhruba do 50 000 let.
Paleogenetický výzkum
Studium starobylé DNA z pozůstatků dávných organismů — kostí, zubů či zubního kamene; umožňuje rekonstruovat původ, příbuznost a migrace dávných populací lidí, zvířat i rostlin.
Slovníček
Evoluce člověka
Pojmy, které zavádí prolog Cesta člověka. Týkají se vzniku člověka ve světovém měřítku, tedy doby dávno před prvními stopami osídlení u nás.
Hominin
Člověk a všichni jeho vyhynulí příbuzní na „lidské“ větvi evoluce — tvorové bližší nám než šimpanzům.
Lidoop
Velké bezocasé opice (čeleď Hominidae) — šimpanz, gorila, orangutan. Zoologicky do ní patří i člověk sám.
Bipedie
Trvalá chůze po dvou nohách.
Týlní otvor
Otvor v lebce, kudy do ní vstupuje mícha; jeho poloha napovídá, zda tvor držel tělo vzpřímeně.
Hustý keř
Obraz, kterým se nahrazuje starší představa přímé řady předků. Vychází z toho, že ve stejné době vedle sebe často žilo víc lidských druhů.
Boční větev
Příbuzný druh mimo naši přímou linii — „vzdálený bratranec“, jehož větev vymřela, aniž vedla k nám.
Sesterská linie
Nejbližší příbuzná větev, která se oddělila ze společného kořene, ale nevede přímo k nám (ne přímí předci).
Australopiték
Rod, který v Africe žil zhruba mezi 4 a 2 miliony let a dělí se na několik druhů.
Paranthropus
Řecky „vedle člověka“. Rozlišují se tři druhy — P. aethiopicus, P. boisei a P. robustus; starší literatura je řadí k australopitékům.
Rod Homo
Náš vlastní rod, od Homo habilis po Homo sapiens. Kritéria pro přijetí do něj se navrhovala různá — velikost mozku, tvar čelisti i výroba nástrojů.
Homo erectus (člověk vzpřímený)
Vyhynulý lidský druh, který se jako první rozšířil z Afriky do Eurasie. Starší česká literatura s ním spojovala nejstarší nálezy z našeho území. Asijské nálezy se dřív popisovaly pod vlastními rodovými jmény — Pithecanthropus na Jávě, Sinanthropus v Číně — a teprve později se sloučily do jediného druhu.
Archaičtí lidé
Sběrné označení pro populace rodu Homo mezi erectem a moderním člověkem. Není to druh, ale kategorie, do které se ukládá to, na čem se druhové zařazení neshodne.
Homo sapiens
Latinsky „člověk moudrý“; jediný dnes žijící druh rodu Homo.
Denisovci
Záhadná sesterská skupina neandrtálců, známá hlavně z DNA a několika vzácných fosilií.
Mozaikový vývoj
Evoluční proces, při kterém se jednotlivé znaky organismu nevyvíjejí současně, ale různým tempem a v různých kombinacích; u člověka se tak „moderní“ znaky objevují postupně a nerovnoměrně u různých populací.
Oldovanská industrie
Nejstarší známý styl kamenných nástrojů — otloukané kameny s ostrou hranou; pojmenovaný podle rokle Olduvai. („Industrie“ tu znamená soubor nástrojů, ne průmysl.)
Genom
Celá dědičná výbava organismu zapsaná v DNA.
Paleogenetika
Obor, který čte DNA z dávných kosterních nálezů. Fosilní DNA je rozlámaná na krátké úseky a promíchaná s DNA bakterií i dnešních lidí, takže se genom skládá statisticky, z mnoha překryvů.
Molekulární hodiny
Metoda, která podle množství nahromaděných změn v DNA odhaduje, kdy se dvě vývojové linie rozešly. Rychlost hromadění se ale musí odhadnout — kalibruje se podle linií, jejichž rozchod známe z fosilií. I „bezfosilní“ datum tak na fosiliích nepřímo závisí.
Radiometrické datování
Určení stáří podle radioaktivních prvků. Rozpadají se stálou, známou rychlostí, takže se z toho, kolik jich v nálezu zbývá, dá spočítat, jak je starý. Metody se jmenují podle měřeného prvku: draslík-argon a berylium-10 u nejstarších nálezů, radiouhlík u mladších.
Chronologie
Přehled období
Stručný přehled hlavních epoch pravěku v českých zemích. U období, jejichž kapitola už vyšla, vede název na kapitolu; ostatní se teprve chystají.
| Období | Charakteristika |
|---|---|
| Nejstarší paleolit cca 2,5 mil. – 750 000 př. n. l. |
|
| Starý paleolit cca 750 000 – 300 000 př. n. l.Čechycca 1 000 000 – 300 000 př. n. l.Morava se Slezskem |
|
| Střední paleolit cca 300 000 – 40 000 př. n. l. |
|
| Mladý paleolit cca 40 000 – 12 000 př. n. l.Čechycca 40 000 – 10 000 př. n. l.Morava se Slezskem |
|
| Pozdní paleolit cca 12 000 – 10 000 př. n. l.Čechycca 10 000 – 8 000 př. n. l.Morava se Slezskem |
|
| Mezolit cca 10 000 – 5 600 př. n. l.Čechycca 8 000 – 5 600 př. n. l.Morava se Slezskem |
|
Paleolit (na území dnešního Česka)
cca 750 000 – 10 000 př. n. l.Čechycca 1 000 000 – 8 000 př. n. l.Morava se Slezskem
Nejdelší etapa pravěku, charakteristická štípanou kamennou industrií. V tomto přehledu ji na našem území sledujeme zhruba od doby prvních spolehlivě doložených nálezů až do konce poslední doby ledové. Obyvatelé českých zemí byli lovci a sběrači, kteří žili v malých a zpravidla mobilních skupinách.
Nástrojové tradice
| Kultura | Charakteristika |
|---|---|
| Starý paleolitAcheuléen |
|
| Střední paleolitMoustérien (charentien) |
|
| Starý paleolitValounové a drobnotvaré industrie |
|
| Střední paleolitTaubachien |
|
| Střední paleolitMicoquien |
|
| Přechodové kulturyBohunicien |
|
| Přechodové kulturySzeletien |
|
| Mladý paleolitAurignacien |
|
| Mladý paleolitGravettien |
|
| Mladý paleolitPavlovien |
|
| Mladý paleolitEpigravettien |
|
| Mladý paleolitMagdalénien |
|
| Pozdní paleolitEpimagdalénien |
|
| Pozdní paleolitTišnovien |
|
| Pozdní paleolitFedermesser (azilien) |
|
| Pozdní paleolitAhrensburgien a świderien |
|
Specifické pojmy
Paleolit
Starší doba kamenná – nejdelší úsek lidských dějin, od prvních kamenných nástrojů až po ústup ledovců zhruba 10 000 let př. n. l. Název zavedl roku 1865 John Lubbock, když dobu kamennou rozdělil na paleolit a neolit; navázal tak na starší Thomsenovo dělení pravěku na dobu kamennou, bronzovou a železnou (1836). Sám paleolit se dělí na nejstarší, starý, střední, mladý a pozdní.
Doba kamenná
Nejdelší úsek lidských dějin, pojmenovaný podle materiálu, ze kterého lidé vyráběli nástroje. Dělí se na paleolit, mezolit, neolit a eneolit — poslednímu z nich se říká také pozdní doba kamenná, přestože se v něm už začíná používat měď.
Pazourek
Velmi tvrdý silicit z mikrokrystalického křemene a chalcedonu, v křídových vápencích uložený v podobě hlíz. Štípe se sklovitě hladkou a velmi ostrou hranou, a byl proto nejkvalitnější surovinou pravěkých nástrojů. V našich zemích se přirozeně nevyskytuje — do Slezska ho přinesl pevninský ledovec od Baltu.
Rohovec
Silicitová hornina složená převážně z křemene, v sedimentech tvořící čočky, hlízy nebo vrstvy; v pravěku patřila k významným surovinám pro štípanou industrii.
Buližník
Velmi tvrdá, tmavá až černá usazená hornina složená převážně z oxidu křemičitého; v českém pravěku oblíbená surovina na štípané nástroje. Ve starší literatuře se označuje také jako lydit.
Křemenec
Pískovec zpevněný křemitým tmelem. Štípe se hůř než pazourek, zato je v Čechách k mání — jeho ložiska přitahovala lovce na Písečný vrch u Bečova.
Křemen
Tvrdý nerost z oxidu křemičitého. Pravěcí lidé ho sbírali jako valouny v říčních štěrcích, takže ho měli skoro všude po ruce — na rozdíl od křemence, za kterým se muselo k ložiskům. Stopy opracování se na něm ale čtou hůř než na jemnozrnných surovinách.
Radiolarit
Tvrdá usazená hornina z oxidu křemičitého, vzniklá z křemitých schránek mořského planktonu — mřížovců (Radiolaria). Bývá červená, hnědá i zelená, dobře se štípe a do našich zemí se dostávala z karpatské oblasti.
Jaspis
Neprůhledná jemnozrnná odrůda křemene, kterou příměs oxidů železa barví do červena, žluta i hněda. Dobře se štípe a místy se vyskytuje přímo u nás.
Citrín
Žlutá až medově zbarvená odrůda křemene, blízká příbuzná čirého křišťálu; zbarvení jí dávají stopy železa. V přírodě patří mezi vzácnější kameny.
Hematit
Železná ruda, oxid železitý. V celku bývá šedočerná s kovovým leskem, po rozetření ale dává sytě červený prášek — odtud jméno podle řeckého slova pro krev.
Krevel
Červenohnědá železná ruda (hematit); odedávna také zdroj červeného barviva.
Okr
Práškovaný oxid železa, podle příměsí odstínu od žluté po tmavě rudou. V paleolitu vůbec nejrozšířenější surovina svého druhu: nacházíme ji na tělech pohřbených, na kůžích i na stěnách obydlí. Sytě červenou odrůdou je krevel.
Valoun
Kámen ohlazený vodou – říční proud ho dlouho valil po dně a obrušoval, až ztratil ostré hrany.
Pěstní klín
Kamenný nástroj opracovaný z obou stran do souměrného, zpravidla mandlovitého tvaru; držel se v ruce bez násady. Je poznávacím znamením acheuléenu — k němu se industrie řadí, i když obsahuje jediný kus. Menší pěstní klíny se ale objevují ještě ve středním paleolitu, například v micoquienu.
Štípaná industrie
Soubor nástrojů vyráběných záměrným štěpením kamene, například pazourku, rohovce nebo křemene.
Úštěp
Plochý kus kamene oddělený úderem od jádra. Má ostré hrany a dá se použít rovnou, nebo se dál upravuje na nástroj. Na vnitřní (ventrální) straně nese často bulbus – malý hrbolek v místě, kam dopadl úderník.
Jádro
Kus suroviny, ze kterého se odbíjejí úštěpy. Jeho tvar prozrazuje použitou techniku — třeba pracně připravené jádro levalloiské.
Sekáč
Nejjednodušší kamenný nástroj. Držel se přímo v dlani. Čeští archeologové pro jeho varianty přebírají anglické názvy, které se vžily jako mezinárodní — chopper, chopping tool, cleaver; česky se všechny souhrnně označují jako těžké sekáče.
Listovitý hrot
Souměrný hrot opracovaný po obou stranách do tvaru listu; v Evropě znak nejstarších kultur mladého paleolitu.
Řapový hrot
Hrot šípu s vyčnívající stopkou (řapem), kterou se nasazoval do ratiště. Podle jejich úpravy archeologové rozlišují ahrensburgien na západě a świderien na východě středoevropské nížiny; u nás se objevují jen ojediněle.
Vrhač oštěpů
Krátká tyč s háčkem na konci, do kterého se opře patka oštěpu. Prodlouží paži, a tím i páku hodu – oštěp letí dál a tvrději. V Evropě se objevuje až v magdalénienu.
Neandrtálec
Homo neanderthalensis; žil v Evropě a západní Asii zhruba mezi 400 000 a 40 000 lety před dneškem. Není náš předek, ale sesterská linie. Jméno má podle údolí Neandertal u Düsseldorfu, kde se roku 1856 našla první uznaná kostra — odtud i dvojí pravopis, neandertálec i neandrtálec; tady se držíme druhého.
Anatomicky moderní člověk
Homo sapiens; v českých zemích doložen přibližně od 45 000 let př. n. l.
Travertinový výlitek
Travertin je vápnitá hornina, kterou usazuje voda minerálních pramenů. V Gánovcích zatekla do mozkovny neandrtálské lebky a ztuhla; kost se později rozpadla, ale kamenný odlitek podržel tvar její dutiny.
Přechodové kultury
Kultury a industrie na rozhraní středního a mladého paleolitu, které kombinují prvky obou technologických tradic.
Acheuléen
Nejstarší nástrojová tradice rozšířená po Africe, Asii i Evropě, pojmenovaná podle francouzského naleziště Saint-Acheul. Poznávacím znamením je pěstní klín. Slovo kultura se pro ni píše jen v uvozovkách — pro starý paleolit se nehodí.
Valounové a drobnotvaré industrie
Souhrnné označení podle suroviny a velikosti nástrojů, ne podle kultury. Ve valounových industriích převažují sekáče a jádra štípaná z říčních valounů; nejvíc jejich lokalit leží v uloženinách jihomoravských řek. Drobnotvaré se říká souborům, jejichž nástroje měří většinou jen 3 až 5 centimetrů. Není jasné, jestli za tou drobností stojí zvláštní tradice, nebo jen přizpůsobení tehdejšímu prostředí; název se ujal proto, že se výstižnější nenašel.
Moustérien (charentien)
Nejrozšířenější industrie středního paleolitu. Základem jsou drasadla – úštěpy retušované po boku – a k nim moustérienské hroty a zoubkované nástroje; vymezuje se ale spíš tím, co v ní chybí, než vlastními znaky. Charentien je její podoba s převahou příčných drasadel a bez levalloiské techniky, pojmenovaná podle kraje Charente v jihozápadní Francii.
Taubachien
Drobnotvará industrie středního paleolitu, u nás doložená jen v posledním interglaciálu. Kámen na ni lovci brali z pestřejší škály surovin, než bývalo obvyklé; hlavním zdrojem poznání je vrstva 11 v jeskyni Kůlně.
Micoquien
Industrie poslední fáze středního paleolitu u nás. Pozná se podle menších pěstních klínů se zduřelou bází a podle klínových nožů; surovinu na ně lovci brali většinou z nejbližšího okolí. Na Moravě doprovází všechny tři jeskynní nálezy neandrtálských kostí.
Bohunicien
Nejstarší z přechodných industrií u nás. Spojuje levalloisskou přípravu jádra, zděděnou po středním paleolitu, se sériovou výrobou dlouhých čepelí. Rozpoznán byl na sídlištích na okraji Brna a odtud nese jméno.
Szeletien
Přechodná industrie s listovitými hroty, oboustranně opracovanými do tvaru vrbového listu. Na Moravě se váže hlavně na místní rohovce; časově se překrývá s bohunicienem i s aurignacienem.
Aurignacien
První plně mladopaleolitický technologický komplex Evropy: škrabadla a rydla na čepelích, k tomu hroty z kosti a parohu. Rozšířil se prakticky po celém kontinentu zhruba mezi 43 000 a 30 000 lety před současností.
Gravettien
Technologický komplex rozšířený od Atlantiku po ruské roviny, zhruba mezi 33 000 a 24 000 lety před současností. Kromě štípané industrie se s ním pojí figurální umění, propracované pohřby a nejstarší doklady tkaní.
Pavlovien
Moravská podoba gravettienu; termín zavedl Bohuslav Klíma podle sídliště u Pavlova. Váže se k ní vypalovaná hlína, otisky textilu a nejbohatší soubor paleolitických hrobů v Evropě.
Epigravettien
Řecká předpona epi- znamená prostě po. Označení zastřešuje pestrou směs skupin východní, jihovýchodní a jižní Evropy, na jejímž okraji naše země leží. U nás jde o drobné tábory v chráněných údolích, kterým stačil místní kámen (např. Stadice nebo Brno-Štýřice).
Magdalénien
Poslední velký technologický komplex evropského paleolitu, zhruba 17 000 až 12 000 let před současností. Pozná se podle drobných čepelek a hlavně podle industrie z kosti a parohu – harpun, jehel s ouškem a provrtaných tyčí zvaných náčelnické hole.
Epimagdalénien
Industrie, která navazuje na magdalénien; řecká předpona epi- znamená po.
Tišnovien
Souhrnné označení pro nálezy pozdního paleolitu našich zemí, které nelze zařadit přesněji.
Federmesser (azilien)
„Kultura obloukových nožíků“, pojmenovaná podle drobných hrotů s obloukovitě otupeným bokem. Stejný okruh nese starší francouzský název azilien, podle jeskyně Mas d’Azil. Který z obou termínů je vhodnější, zůstává v české archeologii otevřené.
Ahrensburgien
Okruh mladšího dryasu, doma na severoevropské rovině. U nás nejde o osídlení, ale o vliv zvenčí – nejzřetelněji ho ukazuje kolekce z Voletin u Trutnova.
Świderien
Východnější protějšek ahrensburgienu. U nás ho naznačují jen jednotlivé kusy – plošně opracovaný hrot z převisu Máselník v severočeských pískovcích a řapový hrot z Křižanovic na Vyškovsku.
Levalloiská technika
Promyšlený způsob štípání kamene, při kterém si pravěký člověk nejprve dlouho připravoval jádro a teprve potom z něj jedním úderem oddělil jeden nebo několik velkých, předem naplánovaných úštěpů nebo lopatek. Výsledkem byly rovné, ostré kusy kamene vhodné jako nože nebo hroty.
Doba ledová
Pojem geologický, ne archeologický: chladná etapa dějin Země, uvnitř které se střídají glaciály s teplejšími interglaciály. Poslední skončila zhruba 10 000 let př. n. l. — a s ní i paleolit.
Glaciál
Chladná fáze doby ledové. Pevninské ledovce se rozrůstají, hladina moří klesá a krajinu ovládá otevřená studená step.
Interglaciál
Teplé mezidobí mezi dvěma glaciály. Ledovce ustupují, hladina moří stoupá a krajina se zalesňuje.
Spraš
Světle žlutý jemný prach, který v dobách ledových navál vítr. Ukládal se v mocných porézních vrstvách; vznikají na nich úrodné půdy a právě v nich bývají paleolitické nálezy.
Step
Rozsáhlá bezlesá travnatá krajina mírného pásu v suchém kontinentálním klimatu; v chladných obdobích doby ledové pokrývala velké části střední Evropy a poskytovala pastvu velké zvěři.
Tundra
Bezlesý biom subpolárních oblastí mezi pásmem lesů a trvalým ledem, s krátkým vegetačním obdobím a porostem mechů, lišejníků, travin a zakrslých keříků; v dobách ledových zasahovala i do střední Evropy.
Alleröd
Teplý výkyv na sklonku doby ledové, zhruba 11 950 až 10 760 let př. n. l. Ledovec při něm ustoupil hluboko do Skandinávie a step začala zarůstat lesem.
Pratur
Divoký předek dnešního skotu (Bos primigenius), o hlavu vyšší než domácí kráva.
Vrstva
Nános usazenin — spraše, písku nebo hlíny — který se v zemi uložil během jednoho období. Vrstvy leží na sobě jako listy v knize: co je hlouběji, je starší. Nález, který v některé z nich opravdu leží, je proto stejně starý jako ona.
Magnetická inverze
Převrácení zemského magnetického pole, při němž si severní a jižní pól vymění místo. Poslední proběhlo před 780 tisíci lety. Drobné magnetické minerály se při usazování natáčejí podle pole, které zrovna panuje — vrstvy uložené před inverzí a po ní proto míří opačným směrem a hranice mezi nimi slouží geologům jako pevné datum.
Říční terasa
Zbytek starého dna údolí, který zůstal viset nad dnešní řekou poté, co se koryto zahloubilo níž. Čím výš terasa leží, tím je starší — z její výšky se proto odhaduje stáří štěrku a písku uložených v ní.
Niva
Rovina podél řeky, kterou tok při povodních zaplavuje a zanáší náplavem. Bývá široká a plochá, takže i nevysoká skalka v ní vyčnívá zdaleka.
Český masiv
Prastaré horninové podloží Čech a západní Moravy, zvrásněné v prvohorách a dávno obroušené do dnešních vrchovin. Mladší Karpaty tvrdý blok neprolomily — ohnuly se kolem něj.
Moravská brána
Úzká tektonická sníženina mezi Ostravou a Přerovem, kudy probíhá hranice Českého masivu a Západních Karpat. Nejsnazší cesta z Podunají do středoevropské nížiny.
Short chronology
Názor shrnutý roku 1994, podle kterého se lidé severně od Alp usadili teprve zhruba před půl milionem let a starší středoevropské nálezy neobstojí. Novější datování z ukrajinského Koroleva ho zpochybňuje. Anglický termín se v české literatuře nepřekládá.
Kromaňonec
Tradiční, dnes již spíše historické označení nejstarších anatomicky moderních lidí (Homo sapiens) v Evropě mladého paleolitu, podle naleziště Cro-Magnon ve Francii; v odborné literatuře se dnes obvykle mluví o raném moderním člověku.
Suchá destilace
Zahřívání pevného materiálu (například dřeva) bez přístupu vzduchu, kdy se nerozkládá hořením, ale uvolňováním prchavých látek; v pravěku tak vznikal například březový dehet užívaný jako lepidlo k nasazování nástrojů.