Moduly / Pravěk / Kapitola 06

Neolit – Půda, obilí a dům

~9 min čteníKapitola 6 z 10Epocha I · Pravěk

Statisíce let tu lidé žili z toho, co našli nebo ulovili. Pak přichází velká změna. Dorazí sem noví lidé a s nimi nový způsob obživy. Kácejí stromy, stavějí z nich dlouhé domy a kolem zakládají pole. Poprvé tu nejsou odkázaní jen na to, co jim dá divoká příroda. A přesto jsou připraveni kdykoli odejít.

cca 5 600 – 4 100 př. n. l.

Archeologické kultury

Datace vychází z Archeologického atlasu ČR, který uvádí zvlášť Čechy⁠⁠ a Moravu se Slezskem⁠⁠.

Studna z dubů

Roku 2018 se na severním okraji Ostrova ve východních Čechách stavěla dálnice D35. Archeologové tam odkryli jámu hlubokou přes tři metry a na jejím dně studnu obloženou dřevem⁠⁠. Její stěny tvořila dubová prkna zasunutá do drážek v rohových sloupech⁠⁠.

Studna z Ostrova měřila zvenku 80 × 80 cm a na výšku 140 cm⁠⁠.3D model: G4D (otevře se v novém panelu) · Sketchfab

Ve spodní vodě se dřevo zachovalo tak dobře, že šlo podle letokruhů přesně určit, kdy byly stromy skáceny. Duby na prkna padly v letech 5 256 – 5 255 př. n. l.⁠⁠ Jeden z nich rostl skoro dvě stě let⁠⁠. Studna z Ostrova je nejstarší dřevěnou stavbou na světě, jejíž stáří je určené podle letokruhů. Starší studny i starší dřevěné předměty sice známe, žádné z nich ale nikdo podle letokruhů nedatoval⁠⁠.

Na prknech a sloupech zůstaly stopy broušených kamenných nástrojů, například seker⁠⁠. Stavitelé stromy nejspíš rozštípali na prkna rovnou tam, kde je porazili, dokud bylo dřevo čerstvé, a ke studně dopravili už jen prkna⁠⁠.

Konstrukce s prkny zasunutými do rohových sloupů byla donedávna známá jen z doby bronzové, z doby římské a ze středověku. Zemědělci ji uměli postavit o tisíce let dřív, jen s nástroji z kamene, kosti a dřeva⁠⁠.

Odkud přišli

Pěstovat obilí a domestikovat zvířata se lidé naučili daleko odsud, na Předním východě. V Levantě, na východním pobřeží Středozemního moře, vyměnili sběr za pole a chov dobytka už před rokem 8 000 př. n. l.⁠⁠ Odtud nový způsob obživy pronikal do Anatolie (asijské části dnešního Turecka) a postupně přes Řecko a Balkán až do Karpatské kotliny, tedy do dnešního Maďarska a okolí. Dál se šířil podél velkých řek, hlavně Dunaje a Tisy. Od nich vedla cesta na sever po řekách Moravě, Visle a Odře. Na západ pak pokračovala po Labi a Rýnu⁠⁠. V Čechách i na Moravě se neolit objevuje už vyspělý, s rozvinutým zemědělstvím i chovem dobytka⁠⁠.

Nejstarší zemědělci u nás, stejně jako v celé střední Evropě, patří ke ⁠⁠. Jméno dostala podle výzdoby nádob: část z nich zdobily ryté linie, rovné i zakřivené⁠⁠.

Láhev kultury s lineární keramikou z Bylan u Kutné Hory.3D model: Archeologické 3D virtuální muzeum (otevře se v novém panelu) · Sketchfab

Kdo vlastně nejstarší zemědělci byli, o tom se vědci dlouho přeli: potomci místních lovců a sběračů, nebo přistěhovalci⁠⁠? Souborná práce o neolitu Čech z roku 2007 se ještě kloní k tomu, že se na nástupu zemědělství ve střední Evropě podíleli domácí lovci a sběrači podstatně víc, než se dřív soudilo. Opírá se přitom o DNA dnešních Evropanů a sama upozorňuje, že v tom může být zdroj nepřesností⁠⁠. Spor rozhodla až DNA z koster samotných prvních zemědělců⁠⁠. Zemědělství do střední Evropy přinesli hlavně přistěhovalci a jejich předky lze bez přerušení sledovat přes Řecko až do severozápadní Anatolie⁠⁠.

Kde se usadili

Zemědělci si vybírali jiná místa než lovci před nimi. Lovci v Čechách nejčastěji vyhledávali temena výrazných kopců a sedla pod nimi, odkud se nejlépe lovilo⁠⁠. Nové osady naopak vznikaly níž než tábořiště lovců, na mírných svazích nad dnem údolí. Zvlášť důležitá byla blízkost vody: většina osad stála do 300 metrů od ní a žádná dál než 500 metrů, nejčastěji u menšího potoka. Poměrně často šlo o soutok dvou potoků⁠⁠.

Krajinu zprvu osídlili velmi rozptýleně⁠⁠. Nejdřív vznikaly jednotlivé osady a ne na všech se nový způsob obživy udržel. Kde se ujal na delší dobu, vznikaly izolované ostrůvky osídlení, a teprve později souvislejší osídlení v přirozeně ohraničených regionech⁠⁠. V Čechách lid patřící ke kultuře s lineární keramikou osídlil celkem asi 10 000 km²: nejúrodnější oblasti Polabí, dolního Povltaví a Poohří a menší ostrůvek v Plzeňské kotlině⁠⁠. Do jižních Čech pronikl nejspíš až v mladším období kultury a jen nakrátko. Zemědělství se tu rozšířilo jen řídce podél Vltavy a lze mluvit o neúspěšné kolonizaci⁠⁠.

Na Moravě a ve Slezsku jsou známy stovky míst, kde po sobě první zemědělci zanechali stopy. Ne každé z nich je sídliště, někde jde jen o jednotlivé nálezy kamenných nástrojů. Osady se soustředily na jihozápadní Moravě, na Brněnsku a skoro v celém Pomoraví⁠⁠. Osadníci tu pronikali i na svahy Českomoravské vrchoviny a do podhůří Jeseníků⁠⁠. Některé jejich osady leží výš než 600 metrů nad mořem⁠⁠.

Dlouhý dům

Domy stavěli z kůlů zapuštěných do země v pěti řadách⁠⁠. Tři vnitřní byly patrně oporou střechy. Kůly vnějších řad tvořily kostru stěn: mezi ně se vyplétalo proutí, které se pak omazávalo hlínou⁠⁠. Hlínu kopali v jamách přímo na sídlišti⁠⁠. Ve střední Evropě byl takový dům novinkou⁠⁠. Jak velké byly, ukazují například nálezy z Mohelnice na Moravě. Našlo se tam nejméně 20 domů, dlouhých 13 až 24 metrů a širokých asi 6 metrů⁠⁠. Uvnitř se obvykle dělily na tři části a prostřední z nich byla patrně hlavní obytná místnost⁠⁠. Ohniště a hliněné pece na vaření se ale našly většinou venku, mimo dům⁠⁠.

Možná podoba dlouhého domu z Postřelmova.3D model: Vlastivědné muzeum v Šumperku (otevře se v novém panelu) · Sketchfab

Nejstarší domy se jen zřídka našly osamocené, častěji tvořily skupinky po dvou až čtyřech. Bydlely v nich zřejmě spřízněné rodiny⁠⁠. Později vznikala i větší sídliště s mnoha domy. Stavěly se ale postupně, a tak jich najednou stálo nanejvýš 10 až 12⁠⁠. Mezi obývanými domy zůstávaly i starší, ve kterých už nejspíš nikdo nebydlel. Možná sloužily jako symbolická obydlí předků⁠⁠.

Pole, stáda a les

Na polích pěstovali hlavně dva druhy pšenice, a , nejspíš na jednom poli dohromady. Vedle nich sázeli hrách, čočku a len na vlákno i na olej⁠⁠. Ve výplni studny z Ostrova se zachovaly plevy obou pšenic i semena lnu a máku⁠⁠. Mák je ale u nás vzácný nález a jestli ho pěstovali, se zatím prokázat nepodařilo⁠⁠.

Místo pro pole si nejspíš uvolnili vypálením lesa, takzvaným . Posloužilo jim ale hlavně na začátku, při dalším hospodaření už hrálo jen malou roli⁠⁠. Půdu na setí připravovali ručně, holemi a kopáči ze dřeva nebo parohu. Doklady, že by orali s pomocí zvířat, zatím chybějí⁠⁠. Pokusy ukázaly, že kamenným srpem se dvouzrnka žne dobře a rychle: deset metrů čtverečních asi za sedm minut. Tři čtvrtiny toho, co požali, tvořila sláma, a v osadách proto nejspíš stály velké stohy. Sláma byla v zimě vítaným krmivem pro stádo, spolu s listím, hlavně jilmovým⁠⁠.

Skot se mohl pást volně, zčásti i v lese, kde okusoval mladé listnaté stromky. Prasata se naopak musela zavírat do ohrad, někdy i do domů. Lov a sběr zůstaly zálohou. Víc se lovilo nejspíš tehdy, když stádo prořídlo: na počátku osídlování nové oblasti nebo po neúrodě⁠⁠. Na některých sídlištích pocházelo z lovné zvěře přes 40 % kostí, hlavně z jelenů, srnců a divokých prasat⁠⁠. Úroda byla nejistá a mohla silně klesnout. Nejstarší zemědělci i proto byli připraveni kdykoli se s osadou přestěhovat jinam⁠⁠.

Jak málo zatím lidé krajinu změnili, ukazuje Uničov na střední Moravě. Byla tam odkryta osada prvních zemědělců i s dřevěnou studnou. Podle rostlinných zbytků z její výplně obklopoval osadu prosvětlený les s dubem a lískou. Okolní krajina ale zůstala lidmi téměř nedotčená⁠⁠.

Kámen na sekery

Typickými broušenými nástroji té doby byly plochá sekera a nástroj na otesávání dřeva, zvaný tesla⁠⁠. Vyráběly se nejčastěji z ⁠⁠.

Plochá sekerka z Bylan, dlouhá 8,5 cm.3D model: Archeologické 3D virtuální muzeum (otevře se v novém panelu) · Sketchfab

Nástroj vznikal postupně. Nejdřív se z kamene otloukáním vyštípal hrubý tvar⁠⁠. Podle pokusů s napodobeninami musel být otloukač ze stejné horniny, jiný kámen by její houževnatosti neodolal⁠⁠. Pak se polotovar drhnul o pískovec, dokud nedostal konečný tvar⁠⁠. Nástroje se dokončovaly i opravovaly přímo v osadách: našly se tam pískovcové brusy, úštěpy suroviny i zlomky poškozených nástrojů⁠⁠. Kámen uměli i provrtat, nejspíš dutým vrtákem z kosti nebo bezového dřeva⁠⁠. Vrtaly se tak ale jen vzácné mlaty, spíš symboly než nástroje⁠⁠.

Surovinu na sekery a tesly těžili mimo jiné v podhůří Jizerských hor. U Jistebska tu byl v roce 2002 objeven těžební areál o rozloze přes 21 hektarů. Těžba tu začala už za nejstarších zemědělců. Pokračovat mohla až devět staletí⁠⁠. Kámen hledaly a dobývaly specializované skupiny lidí, které si u ložisek zakládaly dočasné osady. Dál se pak šířil výměnou, nejspíš i daleko za hranice Čech⁠⁠.

Dobře to dokládá pohřebiště ve Vedrovicích na jižní Moravě: naprostá většina tamních broušených nástrojů je z kamene ze severovýchodních Čech, nejspíš z údolí řeky Kamenice v Pojizeří. Jen čtyři kusy jsou z ložiska u Brna. Byly to skutečné nástroje se stopami práce, ne jen výbava pro mrtvé⁠⁠. Hornina byla tak kvalitní, že z ní šly vyrobit tesly dlouhé až 26 centimetrů⁠⁠.

Hroby a společnost

Neolit přinesl i nový pohřební zvyk: mrtvé ukládali do hrobů na boku ve skrčené poloze⁠⁠. Nejčastěji je chápána jako přirozená poloha ve spánku⁠⁠.

Neolitický hrob z Kolína.3D model: Archeologické 3D virtuální muzeum (otevře se v novém panelu) · Sketchfab

O životě prvních zemědělců hodně prozradilo pohřebiště ve Vedrovicích na jižní Moravě. V letech 1975–1982 se tu prozkoumalo 96 hrobů⁠⁠. Je to nejstarší dosud známé pohřebiště kultury s lineární keramikou ve střední Evropě, pohřbívalo se tu mezi lety 5 400 a 5 250 př. n. l.⁠⁠

Muži dostávali do hrobu mnohem víc předmětů než ženy. Většina nejbohatších hrobů patří mužům mezi 40 a 50 lety. Našly se v nich broušené tesly, šperky z lastur mořského mlže spondyla a nádoby⁠⁠. Lastury se sem dostávaly zčásti patrně až od Egejského moře⁠⁠. Spondylové šperky měla ve Vedrovicích skoro třetina hrobů, víc, než je ve střední Evropě obvyklé⁠⁠. Autoři knihy o vedrovickém pohřebišti vidí v nejbohatších mužích zakladatele osady, vážené výrobce kamenných nástrojů a lidi, kteří organizovali výměnu cenných surovin. Z rozdílů ve výbavě usuzují na poměrně silné rozvrstvení společnosti⁠⁠. Jiní archeologové vidí v nejbohatších mužích spíš jednotlivce, kteří si výjimečné postavení vysloužili sami. Rozvrstvenou společnost to podle nich nedokládá: zřejmě nebyla výrazně rozdělená ani majetkově⁠⁠.

Z věku, ve kterém lidé ve Vedrovicích umírali, se dá sestavit . Podle ní byla víc než polovina tehdejších obyvatel mladší dvaceti let a lidí nad padesát bylo méně než dvě procenta. Rodiny se třemi dospělými generacemi tak nejspíš neexistovaly: prarodiče umírali dřív, než vnoučata dospěla⁠⁠.

Ke společným setkáním celé vesnice mohl sloužit jeden velký dům. Patrně tak tomu bylo v Bylanech u Kutné Hory, kde se neolitické sídliště zkoumalo dlouhá léta⁠⁠.

Změna bez zlomu

Dosud byla řeč o kultuře s lineární keramikou. Kolem roku 4 900 př. n. l. ji v Čechách začala střídat nová kultura, kterou archeologové poznají hlavně podle výzdoby nádob: ryté linie na nich vystřídaly řady vpichů⁠⁠. Proto ji také nazvali ⁠⁠. Vpichy se dělaly ještě před vypálením nástrojem z kosti nebo ze dřeva se dvěma i více hroty⁠⁠.

Nádoba kultury s vypíchanou keramikou z Miskovic u Kutné Hory.3D model: Archeologické 3D virtuální muzeum (otevře se v novém panelu) · Sketchfab

Podle dosavadních nálezů se nový styl zrodil právě v Čechách, v Polabí na severu země. V nejstarších nálezech z Polabí se ještě mísí obojí: poslední ryté linie i nové vpichy. Nový styl se pak nečekaně rychle rozšířil do Pražské kotliny a podél Ohře na severozápad Čech. Do východních Čech dorazil až později a nejspíš ho tam převzali místní obyvatelé⁠⁠. Odtud se rychle rozšířil na Moravu, kde se zatím našla jen vypíchaná keramika pozdější, už vyvinuté podoby⁠⁠.

V Čechách proběhl přechod nejspíš plynule: nová kultura se vyvinula přímo z té předchozí⁠⁠. Tvary nádob i broušené nástroje zprvu navazovaly na dřívější⁠⁠. Až později přibyly vrtané a motyky⁠⁠. Z toho, co se dá doložit, se úplně změnila jen výzdoba nádob a nově se objevilo spalování mrtvých. Šlo spíš o další fázi vývoje než o zlom⁠⁠.

Vypíchaná a malovaná

Zatímco se v Čechách zdobily nádoby vpichy, jihovýchodně od nás v Podunají vystřídala ryté linie malba. Tamní kultura se podle naleziště Lengyel v Maďarsku nazývá ⁠⁠. Nejstarší doklad, že se s ní lidé v Čechách setkali, pochází z hrobu asi desetiletého chlapce v Praze-Dejvicích. Ležel v něm malovaný pohárek, který podle rozborů vznikl na jihozápadním Slovensku, asi 300 kilometrů daleko. Šlo nejspíš o vzácný dar, který svědčí o přátelských stycích mezi lidmi z obou oblastí⁠⁠.

O něco později se lidé lengyelské kultury rychle rozšířili i na Moravu. Přišli nejspíš z jihu, z Dolních Rakous, a usadili se po celé jižní Moravě. Zastavili se až v předhůří Českomoravské vrchoviny⁠⁠. Na Moravě se jim říká lid s moravskou malovanou keramikou⁠⁠. Nádoby se malovaly až po vypálení, červenou a žlutou, výjimečně i černou a bílou barvou. Vyrábělo se i mnoho sošek lidí, nejčastěji žen⁠⁠.

Možná podoba malované misky z Těšetic-Kyjovic, široké asi 11 cm, podle kresby z výzkumu.⁠⁠3D model: Dějiny české

Původní obyvatelé jižní Moravy, lid patřící ke kultuře s vypíchanou keramikou, se zčásti s příchozími smísili a převzali jejich výzdobu. Zčásti odešli na sever, patrně až na jih dnešního Polska. Hlavním důvodem byl nejspíš tlak příchozích, kteří zabírali jejich území⁠⁠. Na střední Moravě se kultura s vypíchanou keramikou ještě nějakou dobu udržela⁠⁠.

Do Čech se lid patřící ke kultuře s malovanou keramikou tehdy natrvalo nepřestěhoval. Z té doby se tu nenašla žádná jeho osada ani jiné stopy delšího pobytu. Patrně sem přicházeli jen jednotlivci nebo menší skupiny. Přinášeli nové znalosti i bohatší výběr nádob a dalších předmětů a místní si je rychle přizpůsobili. Vlastní výzdobu si ale nechali a domy dál stavěli z kůlů jako jejich předkové⁠⁠.

Oheň a popel

Spalování mrtvých se v Čechách ujalo hned na začátku kultury s vypíchanou keramikou a brzy převládlo. Pohřby nespálených těl ale nezmizely⁠⁠. Na Moravě v té době zřejmě dál převažovaly⁠⁠.

Jak takový pohřeb probíhal, ukazuje pohřebiště v Praze-Bubenči. Tělo spálili, někdy i s kamennými nástroji. Do jamky pak uložili nejspíš jen část popela, nejčastěji na hromádku, kterou přikryli nádobami. Teprve potom do hrobu přidali další dary, mezi nimi zvířecí maso⁠⁠.

Ne všude se ale spalování prosadilo hned. Na pohřebišti u Miskovic nedaleko Kutné Hory lidé nejdřív ukládali do hrobů nespálená těla, popel až později⁠⁠.

Proč lidé začali mrtvé spalovat a proč se ten zvyk tak rychle vžil, nevíme. Nejspíš za ním stojí hlubší proměna v tom, jak lidé chápali svět. Uvažuje se i o novém náboženském směru⁠⁠.

Kruhové stavby

Lidé, kteří pohřbívali u Miskovic, bydleli v nedalekých Bylanech. Spalovat mrtvé začali až poté, co na místě jejich osady vyrostla kruhová stavba, takzvaný rondel. Osadu postavili znovu vedle něj⁠⁠. Rondely tvořily soustředné kruhy příkopů a palisád, tedy ohrad z kůlů. V Čechách je stavěli lidé kultury s vypíchanou keramikou na počátku její mladší fáze, na Moravě lidé kultury s moravskou malovanou keramikou⁠⁠. Celé období rondelů trvalo jen zhruba sto padesát let a zasáhlo území od dnešního Německa po západní Maďarsko⁠⁠. V Evropě je jich dnes známo kolem dvou stovek, jen v Česku kolem čtyřiceti a každý rok přibývají další⁠⁠.

Podobně jako dřív velké domy sloužily rondely ke společným setkáním. Na stavbě se ale nejspíš podíleli lidé z širšího okolí a taková práce už vyžadovala, aby se domluvil celý region⁠⁠. U Miskovic možná pohřbívali i oni⁠⁠. Jen na dřevěné stěny bylanského rondelu bylo podle počítačové rekonstrukce potřeba skoro 1 900 kůlů. Stavbu proto museli předem naplánovat a zorganizovat⁠⁠. Rondel ale neměla každá osada. V lépe prozkoumaných oblastech stály osady s rondelem zhruba 5 až 10 kilometrů od sebe⁠⁠. Tam, kde v Čechách stály rondely, se nápadně často nacházejí malované pohárky, nejspíš z Moravy. Je proto možné, že lidé odtamtud se stavbou pomáhali⁠⁠.

Prvním rondelem, který se podařilo komplexně prozkoumat, byl ten v Těšeticích-Kyjovicích u Znojma⁠⁠. Jeho příkop byl v průměru šest a půl metru široký a přes tři metry hluboký. Ohrazoval plochu ve tvaru kruhu, z jihu trochu zploštělého, o rozměrech asi 64 na 59 metrů⁠⁠. Do rondelu vedly čtyři vstupy obrácené zhruba k hlavním světovým stranám. Uvnitř nestál žádný dům a lidé bydleli nejspíš až za vnější ohradou z kůlů⁠⁠.

Možná podoba rondelu v Těšeticích-Kyjovicích podle plánu výzkumu.⁠⁠3D model: Dějiny české

Jaký byl přesný účel rondelů, zatím nevíme. Zdá se, že šlo o svatyně, ve kterých se konaly obřady⁠⁠. Podle některých astronomických rozborů mohly být vstupy natočené tak, aby jimi v určitou dobu zasvítilo slunce a označilo jarní nebo podzimní rovnodennost⁠⁠. Jiní badatelé jsou skeptičtí, protože původní podoba rondelů není jistá⁠⁠. Svou úlohu plnily možná jen několik desítek let⁠⁠. Kdo jejich stavbu řídil, je nejasné. Takové stavby by ukazovaly na mocné náčelníky, hroby ani jiné nálezy z té doby ale výrazné rozdíly v postavení nedokládají. Archeolog Jaroslav Řídký a jeho kolegové se proto kloní k tomu, že o stavbě rozhodovala spíš celá společenství, třeba rady starších nebo shromáždění rodů, než jednotlivci⁠⁠. Archeologové v rondelech vidí první pokus ve střední Evropě sjednotit roztroušené vesnice kolem společného středu. Nezdařil se⁠⁠.

Co po nich zůstalo

Na konci neolitu pronikla do Čech další vlna lidí, kteří patřili ke kultuře s moravskou malovanou keramikou. Tentokrát patrně přišly celé skupiny⁠⁠. Jejich osady i hroby se našly po celých Čechách. Lidé se usazovali i na vyvýšených místech⁠⁠. Výbava hrobů z té doby je ale chudá, což ukazuje na jistý úpadek společnosti⁠⁠.

Hlavním přínosem neolitu bylo zemědělství a chov zvířat, které se v dalších staletích dál rozvíjely⁠⁠. Po celý pravěk se pak udržel i zvyk pohřbívat mrtvé na vyhrazených pohřebištích, ať už nespálené, nebo spálené. V podstatě to tak děláme dodnes⁠⁠.

S polem se změnilo i to, jak lidé vnímali střídání ročních období. Změnil se i jejich vztah k přírodě⁠⁠. Dřív v ní zřejmě žili volně, i když byla divoká a nebezpečná. Obyvatelé jednoho domu si teď navzájem zajišťovali bezpečí a jistotu v čase neúrody nebo nemoci⁠⁠. Neolitický dům tak novým způsobem vymezil prostor venku a uvnitř⁠⁠.

Konec kapitoly 06 · Neolit

Zatím poslední kapitola

Pokračování připravujeme

Na sklonku neolitu se v Čechách objevily drobné ozdoby z materiálu, jaký se tu dosud nepoužíval. Ohlašovaly novou dobu, ve které se nejspíš prosadí mocní jednotlivci.

Zpět na přehled modulu