Neolit – Půda, obilí a dům
Statisíce let tu lidé žili z toho, co našli nebo ulovili. Pak přichází velká změna. Dorazí sem noví lidé a s nimi nový způsob obživy. Kácejí stromy, stavějí z nich dlouhé domy a kolem zakládají pole. Poprvé tu nejsou odkázaní jen na to, co jim dá divoká příroda. A přesto jsou připraveni kdykoli odejít.
cca 5 600 – 4 100 př. n. l.
Archeologické kultury
Datace vychází z Archeologického atlasu ČR, který uvádí zvlášť Čechy1 a Moravu se Slezskem2.
Studna z dubů
Roku 2018 se na severním okraji Ostrova ve východních Čechách stavěla dálnice D35. Archeologové tam odkryli jámu hlubokou přes tři metry a na jejím dně studnu obloženou dřevem3. Její stěny tvořila dubová prkna zasunutá do drážek v rohových sloupech3.
Ve spodní vodě se dřevo zachovalo tak dobře, že šlo podle letokruhů přesně určit, kdy byly stromy skáceny. Duby na prkna padly v letech 5 256 – 5 255 př. n. l.3 Jeden z nich rostl skoro dvě stě let3. Studna z Ostrova je nejstarší dřevěnou stavbou na světě, jejíž stáří je určené podle letokruhů. Starší studny i starší dřevěné předměty sice známe, žádné z nich ale nikdo podle letokruhů nedatoval3.
Na prknech a sloupech zůstaly stopy broušených kamenných nástrojů, například seker3. Stavitelé stromy nejspíš rozštípali na prkna rovnou tam, kde je porazili, dokud bylo dřevo čerstvé, a ke studně dopravili už jen prkna3.
Konstrukce s prkny zasunutými do rohových sloupů byla donedávna známá jen z doby bronzové, z doby římské a ze středověku. Zemědělci ji uměli postavit o tisíce let dřív, jen s nástroji z kamene, kosti a dřeva3.
Odkud přišli
Pěstovat obilí a domestikovat zvířata se lidé naučili daleko odsud, na Předním východě. V Levantě, na východním pobřeží Středozemního moře, vyměnili sběr za pole a chov dobytka už před rokem 8 000 př. n. l.4 Odtud nový způsob obživy pronikal do Anatolie (asijské části dnešního Turecka) a postupně přes Řecko a Balkán až do Karpatské kotliny, tedy do dnešního Maďarska a okolí. Dál se šířil podél velkých řek, hlavně Dunaje a Tisy. Od nich vedla cesta na sever po řekách Moravě, Visle a Odře. Na západ pak pokračovala po Labi a Rýnu4. V Čechách i na Moravě se neolit objevuje už vyspělý, s rozvinutým zemědělstvím i chovem dobytka4,5.
Nejstarší zemědělci u nás, stejně jako v celé střední Evropě, patří ke 5,6. Jméno dostala podle výzdoby nádob: část z nich zdobily ryté linie, rovné i zakřivené4,5.
Kdo vlastně nejstarší zemědělci byli, o tom se vědci dlouho přeli: potomci místních lovců a sběračů, nebo přistěhovalci6,7? Souborná práce o neolitu Čech z roku 2007 se ještě kloní k tomu, že se na nástupu zemědělství ve střední Evropě podíleli domácí lovci a sběrači podstatně víc, než se dřív soudilo. Opírá se přitom o DNA dnešních Evropanů a sama upozorňuje, že v tom může být zdroj nepřesností4. Spor rozhodla až DNA z koster samotných prvních zemědělců6,7. Zemědělství do střední Evropy přinesli hlavně přistěhovalci a jejich předky lze bez přerušení sledovat přes Řecko až do severozápadní Anatolie7.
Kde se usadili
Zemědělci si vybírali jiná místa než lovci před nimi. Lovci v Čechách nejčastěji vyhledávali temena výrazných kopců a sedla pod nimi, odkud se nejlépe lovilo4. Nové osady naopak vznikaly níž než tábořiště lovců, na mírných svazích nad dnem údolí. Zvlášť důležitá byla blízkost vody: většina osad stála do 300 metrů od ní a žádná dál než 500 metrů, nejčastěji u menšího potoka. Poměrně často šlo o soutok dvou potoků4.
Krajinu zprvu osídlili velmi rozptýleně4. Nejdřív vznikaly jednotlivé osady a ne na všech se nový způsob obživy udržel. Kde se ujal na delší dobu, vznikaly izolované ostrůvky osídlení, a teprve později souvislejší osídlení v přirozeně ohraničených regionech4. V Čechách lid patřící ke kultuře s lineární keramikou osídlil celkem asi 10 000 km²: nejúrodnější oblasti Polabí, dolního Povltaví a Poohří a menší ostrůvek v Plzeňské kotlině4. Do jižních Čech pronikl nejspíš až v mladším období kultury a jen nakrátko. Zemědělství se tu rozšířilo jen řídce podél Vltavy a lze mluvit o neúspěšné kolonizaci4.
Na Moravě a ve Slezsku jsou známy stovky míst, kde po sobě první zemědělci zanechali stopy. Ne každé z nich je sídliště, někde jde jen o jednotlivé nálezy kamenných nástrojů. Osady se soustředily na jihozápadní Moravě, na Brněnsku a skoro v celém Pomoraví5. Osadníci tu pronikali i na svahy Českomoravské vrchoviny a do podhůří Jeseníků5. Některé jejich osady leží výš než 600 metrů nad mořem4.
Dlouhý dům
Domy stavěli z kůlů zapuštěných do země v pěti řadách4,5. Tři vnitřní byly patrně oporou střechy. Kůly vnějších řad tvořily kostru stěn: mezi ně se vyplétalo proutí, které se pak omazávalo hlínou5,8. Hlínu kopali v jamách přímo na sídlišti4,5. Ve střední Evropě byl takový dům novinkou4. Jak velké byly, ukazují například nálezy z Mohelnice na Moravě. Našlo se tam nejméně 20 domů, dlouhých 13 až 24 metrů a širokých asi 6 metrů5. Uvnitř se obvykle dělily na tři části a prostřední z nich byla patrně hlavní obytná místnost4,5. Ohniště a hliněné pece na vaření se ale našly většinou venku, mimo dům5.
Nejstarší domy se jen zřídka našly osamocené, častěji tvořily skupinky po dvou až čtyřech. Bydlely v nich zřejmě spřízněné rodiny4. Později vznikala i větší sídliště s mnoha domy. Stavěly se ale postupně, a tak jich najednou stálo nanejvýš 10 až 124. Mezi obývanými domy zůstávaly i starší, ve kterých už nejspíš nikdo nebydlel. Možná sloužily jako symbolická obydlí předků4.
Pole, stáda a les
Na polích pěstovali hlavně dva druhy pšenice, a , nejspíš na jednom poli dohromady. Vedle nich sázeli hrách, čočku a len na vlákno i na olej4. Ve výplni studny z Ostrova se zachovaly plevy obou pšenic i semena lnu a máku3. Mák je ale u nás vzácný nález a jestli ho pěstovali, se zatím prokázat nepodařilo9.
Místo pro pole si nejspíš uvolnili vypálením lesa, takzvaným . Posloužilo jim ale hlavně na začátku, při dalším hospodaření už hrálo jen malou roli4,5. Půdu na setí připravovali ručně, holemi a kopáči ze dřeva nebo parohu. Doklady, že by orali s pomocí zvířat, zatím chybějí4,5. Pokusy ukázaly, že kamenným srpem se dvouzrnka žne dobře a rychle: deset metrů čtverečních asi za sedm minut. Tři čtvrtiny toho, co požali, tvořila sláma, a v osadách proto nejspíš stály velké stohy. Sláma byla v zimě vítaným krmivem pro stádo, spolu s listím, hlavně jilmovým4.
Skot se mohl pást volně, zčásti i v lese, kde okusoval mladé listnaté stromky. Prasata se naopak musela zavírat do ohrad, někdy i do domů. Lov a sběr zůstaly zálohou. Víc se lovilo nejspíš tehdy, když stádo prořídlo: na počátku osídlování nové oblasti nebo po neúrodě4. Na některých sídlištích pocházelo z lovné zvěře přes 40 % kostí, hlavně z jelenů, srnců a divokých prasat4. Úroda byla nejistá a mohla silně klesnout. Nejstarší zemědělci i proto byli připraveni kdykoli se s osadou přestěhovat jinam4.
Jak málo zatím lidé krajinu změnili, ukazuje Uničov na střední Moravě. Byla tam odkryta osada prvních zemědělců i s dřevěnou studnou. Podle rostlinných zbytků z její výplně obklopoval osadu prosvětlený les s dubem a lískou. Okolní krajina ale zůstala lidmi téměř nedotčená9.
Kámen na sekery
Typickými broušenými nástroji té doby byly plochá sekera a nástroj na otesávání dřeva, zvaný tesla4. Vyráběly se nejčastěji z 3.
Nástroj vznikal postupně. Nejdřív se z kamene otloukáním vyštípal hrubý tvar10,11. Podle pokusů s napodobeninami musel být otloukač ze stejné horniny, jiný kámen by její houževnatosti neodolal11,12. Pak se polotovar drhnul o pískovec, dokud nedostal konečný tvar12. Nástroje se dokončovaly i opravovaly přímo v osadách: našly se tam pískovcové brusy, úštěpy suroviny i zlomky poškozených nástrojů4,12. Kámen uměli i provrtat, nejspíš dutým vrtákem z kosti nebo bezového dřeva4,12. Vrtaly se tak ale jen vzácné mlaty, spíš symboly než nástroje4.
Surovinu na sekery a tesly těžili mimo jiné v podhůří Jizerských hor. U Jistebska tu byl v roce 2002 objeven těžební areál o rozloze přes 21 hektarů. Těžba tu začala už za nejstarších zemědělců. Pokračovat mohla až devět staletí10. Kámen hledaly a dobývaly specializované skupiny lidí, které si u ložisek zakládaly dočasné osady. Dál se pak šířil výměnou, nejspíš i daleko za hranice Čech4,10.
Dobře to dokládá pohřebiště ve Vedrovicích na jižní Moravě: naprostá většina tamních broušených nástrojů je z kamene ze severovýchodních Čech, nejspíš z údolí řeky Kamenice v Pojizeří. Jen čtyři kusy jsou z ložiska u Brna. Byly to skutečné nástroje se stopami práce, ne jen výbava pro mrtvé13. Hornina byla tak kvalitní, že z ní šly vyrobit tesly dlouhé až 26 centimetrů13.
Hroby a společnost
Neolit přinesl i nový pohřební zvyk: mrtvé ukládali do hrobů na boku ve skrčené poloze4. Nejčastěji je chápána jako přirozená poloha ve spánku4.
O životě prvních zemědělců hodně prozradilo pohřebiště ve Vedrovicích na jižní Moravě. V letech 1975–1982 se tu prozkoumalo 96 hrobů13. Je to nejstarší dosud známé pohřebiště kultury s lineární keramikou ve střední Evropě, pohřbívalo se tu mezi lety 5 400 a 5 250 př. n. l.14
Muži dostávali do hrobu mnohem víc předmětů než ženy. Většina nejbohatších hrobů patří mužům mezi 40 a 50 lety. Našly se v nich broušené tesly, šperky z lastur mořského mlže spondyla a nádoby13. Lastury se sem dostávaly zčásti patrně až od Egejského moře4. Spondylové šperky měla ve Vedrovicích skoro třetina hrobů, víc, než je ve střední Evropě obvyklé13. Autoři knihy o vedrovickém pohřebišti vidí v nejbohatších mužích zakladatele osady, vážené výrobce kamenných nástrojů a lidi, kteří organizovali výměnu cenných surovin. Z rozdílů ve výbavě usuzují na poměrně silné rozvrstvení společnosti13. Jiní archeologové vidí v nejbohatších mužích spíš jednotlivce, kteří si výjimečné postavení vysloužili sami. Rozvrstvenou společnost to podle nich nedokládá: zřejmě nebyla výrazně rozdělená ani majetkově4.
Z věku, ve kterém lidé ve Vedrovicích umírali, se dá sestavit . Podle ní byla víc než polovina tehdejších obyvatel mladší dvaceti let a lidí nad padesát bylo méně než dvě procenta. Rodiny se třemi dospělými generacemi tak nejspíš neexistovaly: prarodiče umírali dřív, než vnoučata dospěla13.
Ke společným setkáním celé vesnice mohl sloužit jeden velký dům. Patrně tak tomu bylo v Bylanech u Kutné Hory, kde se neolitické sídliště zkoumalo dlouhá léta4.
Změna bez zlomu
Dosud byla řeč o kultuře s lineární keramikou. Kolem roku 4 900 př. n. l. ji v Čechách začala střídat nová kultura, kterou archeologové poznají hlavně podle výzdoby nádob: ryté linie na nich vystřídaly řady vpichů1,2,4. Proto ji také nazvali 4. Vpichy se dělaly ještě před vypálením nástrojem z kosti nebo ze dřeva se dvěma i více hroty4,5.
Podle dosavadních nálezů se nový styl zrodil právě v Čechách, v Polabí na severu země. V nejstarších nálezech z Polabí se ještě mísí obojí: poslední ryté linie i nové vpichy. Nový styl se pak nečekaně rychle rozšířil do Pražské kotliny a podél Ohře na severozápad Čech. Do východních Čech dorazil až později a nejspíš ho tam převzali místní obyvatelé4. Odtud se rychle rozšířil na Moravu, kde se zatím našla jen vypíchaná keramika pozdější, už vyvinuté podoby4.
V Čechách proběhl přechod nejspíš plynule: nová kultura se vyvinula přímo z té předchozí4. Tvary nádob i broušené nástroje zprvu navazovaly na dřívější4. Až později přibyly vrtané a motyky4,5. Z toho, co se dá doložit, se úplně změnila jen výzdoba nádob a nově se objevilo spalování mrtvých. Šlo spíš o další fázi vývoje než o zlom4.
Vypíchaná a malovaná
Zatímco se v Čechách zdobily nádoby vpichy, jihovýchodně od nás v Podunají vystřídala ryté linie malba. Tamní kultura se podle naleziště Lengyel v Maďarsku nazývá 4,5. Nejstarší doklad, že se s ní lidé v Čechách setkali, pochází z hrobu asi desetiletého chlapce v Praze-Dejvicích. Ležel v něm malovaný pohárek, který podle rozborů vznikl na jihozápadním Slovensku, asi 300 kilometrů daleko. Šlo nejspíš o vzácný dar, který svědčí o přátelských stycích mezi lidmi z obou oblastí4.
O něco později se lidé lengyelské kultury rychle rozšířili i na Moravu. Přišli nejspíš z jihu, z Dolních Rakous, a usadili se po celé jižní Moravě. Zastavili se až v předhůří Českomoravské vrchoviny4,5. Na Moravě se jim říká lid s moravskou malovanou keramikou4,5. Nádoby se malovaly až po vypálení, červenou a žlutou, výjimečně i černou a bílou barvou. Vyrábělo se i mnoho sošek lidí, nejčastěji žen5.
Původní obyvatelé jižní Moravy, lid patřící ke kultuře s vypíchanou keramikou, se zčásti s příchozími smísili a převzali jejich výzdobu. Zčásti odešli na sever, patrně až na jih dnešního Polska. Hlavním důvodem byl nejspíš tlak příchozích, kteří zabírali jejich území4,16. Na střední Moravě se kultura s vypíchanou keramikou ještě nějakou dobu udržela4,5.
Do Čech se lid patřící ke kultuře s malovanou keramikou tehdy natrvalo nepřestěhoval. Z té doby se tu nenašla žádná jeho osada ani jiné stopy delšího pobytu. Patrně sem přicházeli jen jednotlivci nebo menší skupiny. Přinášeli nové znalosti i bohatší výběr nádob a dalších předmětů a místní si je rychle přizpůsobili. Vlastní výzdobu si ale nechali a domy dál stavěli z kůlů jako jejich předkové4.
Oheň a popel
Spalování mrtvých se v Čechách ujalo hned na začátku kultury s vypíchanou keramikou a brzy převládlo. Pohřby nespálených těl ale nezmizely4. Na Moravě v té době zřejmě dál převažovaly5.
Jak takový pohřeb probíhal, ukazuje pohřebiště v Praze-Bubenči. Tělo spálili, někdy i s kamennými nástroji. Do jamky pak uložili nejspíš jen část popela, nejčastěji na hromádku, kterou přikryli nádobami. Teprve potom do hrobu přidali další dary, mezi nimi zvířecí maso4.
Ne všude se ale spalování prosadilo hned. Na pohřebišti u Miskovic nedaleko Kutné Hory lidé nejdřív ukládali do hrobů nespálená těla, popel až později4.
Proč lidé začali mrtvé spalovat a proč se ten zvyk tak rychle vžil, nevíme. Nejspíš za ním stojí hlubší proměna v tom, jak lidé chápali svět. Uvažuje se i o novém náboženském směru4.
Kruhové stavby
Lidé, kteří pohřbívali u Miskovic, bydleli v nedalekých Bylanech. Spalovat mrtvé začali až poté, co na místě jejich osady vyrostla kruhová stavba, takzvaný rondel. Osadu postavili znovu vedle něj4. Rondely tvořily soustředné kruhy příkopů a palisád, tedy ohrad z kůlů. V Čechách je stavěli lidé kultury s vypíchanou keramikou na počátku její mladší fáze, na Moravě lidé kultury s moravskou malovanou keramikou4. Celé období rondelů trvalo jen zhruba sto padesát let a zasáhlo území od dnešního Německa po západní Maďarsko17. V Evropě je jich dnes známo kolem dvou stovek, jen v Česku kolem čtyřiceti a každý rok přibývají další17,18.
Podobně jako dřív velké domy sloužily rondely ke společným setkáním. Na stavbě se ale nejspíš podíleli lidé z širšího okolí a taková práce už vyžadovala, aby se domluvil celý region4. U Miskovic možná pohřbívali i oni4. Jen na dřevěné stěny bylanského rondelu bylo podle počítačové rekonstrukce potřeba skoro 1 900 kůlů. Stavbu proto museli předem naplánovat a zorganizovat17. Rondel ale neměla každá osada. V lépe prozkoumaných oblastech stály osady s rondelem zhruba 5 až 10 kilometrů od sebe15,17. Tam, kde v Čechách stály rondely, se nápadně často nacházejí malované pohárky, nejspíš z Moravy. Je proto možné, že lidé odtamtud se stavbou pomáhali4,16.
Prvním rondelem, který se podařilo komplexně prozkoumat, byl ten v Těšeticích-Kyjovicích u Znojma5. Jeho příkop byl v průměru šest a půl metru široký a přes tři metry hluboký. Ohrazoval plochu ve tvaru kruhu, z jihu trochu zploštělého, o rozměrech asi 64 na 59 metrů15. Do rondelu vedly čtyři vstupy obrácené zhruba k hlavním světovým stranám. Uvnitř nestál žádný dům a lidé bydleli nejspíš až za vnější ohradou z kůlů5,15.
Jaký byl přesný účel rondelů, zatím nevíme. Zdá se, že šlo o svatyně, ve kterých se konaly obřady4,17. Podle některých astronomických rozborů mohly být vstupy natočené tak, aby jimi v určitou dobu zasvítilo slunce a označilo jarní nebo podzimní rovnodennost5. Jiní badatelé jsou skeptičtí, protože původní podoba rondelů není jistá17. Svou úlohu plnily možná jen několik desítek let4,17. Kdo jejich stavbu řídil, je nejasné. Takové stavby by ukazovaly na mocné náčelníky, hroby ani jiné nálezy z té doby ale výrazné rozdíly v postavení nedokládají. Archeolog Jaroslav Řídký a jeho kolegové se proto kloní k tomu, že o stavbě rozhodovala spíš celá společenství, třeba rady starších nebo shromáždění rodů, než jednotlivci17. Archeologové v rondelech vidí první pokus ve střední Evropě sjednotit roztroušené vesnice kolem společného středu. Nezdařil se4.
Co po nich zůstalo
Na konci neolitu pronikla do Čech další vlna lidí, kteří patřili ke kultuře s moravskou malovanou keramikou. Tentokrát patrně přišly celé skupiny4. Jejich osady i hroby se našly po celých Čechách. Lidé se usazovali i na vyvýšených místech4. Výbava hrobů z té doby je ale chudá, což ukazuje na jistý úpadek společnosti4.
Hlavním přínosem neolitu bylo zemědělství a chov zvířat, které se v dalších staletích dál rozvíjely4. Po celý pravěk se pak udržel i zvyk pohřbívat mrtvé na vyhrazených pohřebištích, ať už nespálené, nebo spálené. V podstatě to tak děláme dodnes4.
S polem se změnilo i to, jak lidé vnímali střídání ročních období. Změnil se i jejich vztah k přírodě4. Dřív v ní zřejmě žili volně, i když byla divoká a nebezpečná. Obyvatelé jednoho domu si teď navzájem zajišťovali bezpečí a jistotu v čase neúrody nebo nemoci4. Neolitický dům tak novým způsobem vymezil prostor venku a uvnitř4.
Významná naleziště
| Lokalita | Stáří | Nález |
|---|---|---|
| Ostrov | 5 256 – 5 255 př. n. l. |
|
| Mohelnice | kultura s lineární keramikou |
|
| Uničov | kultura s lineární keramikou |
|
| Jistebsko | od kultury s lineární keramikou |
|
| Vedrovice | 5 400 – 5 250 př. n. l. |
|
| Bylany | kultura s lineární a vypíchanou keramikou |
|
| Praha-Dejvice | kultura s vypíchanou keramikou |
|
| Praha-Bubeneč | kultura s vypíchanou keramikou |
|
| Miskovice | kultura s vypíchanou keramikou |
|
| Těšetice-Kyjovice | kultura s moravskou malovanou keramikou |
|
- Hlavní archeologická období a kultury v Čechách (PDF)archeologickyatlas.cz
- O projektu | Archeologický atlas Čecharcheologickyatlas.cz
- Hlavní archeologická období a kultury Moravy a Slezska (PDF)archeologickyatlas.cz
- Rybníček a kol. 2020 — World’s oldest dendrochronologically dated archaeological wood construction (Journal of Archaeological Science)doi.org
- Pavlů (ed.) – Zápotocká 2007 — Archeologie pravěkých Čech 3: Neolitarup.cas.cz
- Podborský a kol. 1993 — Pravěké dějiny Moravyzenon.dainst.org
- Haak a kol. 2010 — Ancient DNA from European Early Neolithic Farmers Reveals Their Near Eastern Affinities (PLoS Biology 8/11)doi.org
- Hofmanová a kol. 2016 — Early farmers from across Europe directly descended from Neolithic Aegeans (PNAS 113/25)doi.org
- Pavlů 2011 — Společnost na neolitickém sídlišti Bylany. Status a role artefaktůzenon.dainst.org
- Vostrovská a kol. 2020 — Wooden Well at the First Farmers’ Settlement Area in Uničov, Czech Republic (Památky archeologické CXI)doi.org
- Prostředník a kol. 2005 — Neolitická těžba v podhůří Jizerských hor a její datování (Archeologické rozhledy 57)zenon.dainst.org
- Tichý 2018 — Archeologický kontext výrobního řetězce neolitických kamenných broušených nástrojů a makrolitických artefaktů. Počáteční experiment (Živá archeologie 20)uni.uhk.cz
- Květina – Řídký – Končelová a kol. 2015 — Minulost, kterou nikdo nezapsalasep.lib.cas.cz
- Podborský a kol. 2002 — Dvě pohřebiště neolitického lidu s lineární keramikou ve Vedrovicích na Moravěphil.muni.cz
- Bentley a kol. 2012 — Community differentiation and kinship among Europe’s first farmers (PNAS 109/24)doi.org
- Podborský 1988 — Těšetice-Kyjovice 4. Rondel osady lidu s moravskou malovanou keramikoudigilib.phil.muni.cz
- Zápotocká 2004 — Chrudim. Příspěvek ke vztahu české skupiny kultury s vypíchanou keramikou k malopolské skupině Samborzec-Opatów (Archeologické rozhledy 56)webarchiv.lib.cas.cz
- Řídký a kol. 2018 — Big Men or Chiefs? Rondel Builders of Neolithic Europe (Oxbow Books)torrossa.com
- Pravěk před očima. Na okraji Prahy odkrývají archeologové rondel – unikátní stavbu z doby kamenné (Archeologický ústav AV ČR, Praha)arup.cas.cz
Konec kapitoly 06 · Neolit